Autor: Anonym, publikováno 9.2.2009 v 20:49

Radovánky 08 aneb víkend mých osobních pohrom…
„Moni,kde jseš?“ přeřvávám hluk v tramvaji, aby mě slyšela a nějakou paní jsem při otáčení (abych viděla kolik lidí stojí u klubovny) praštila batohem do zad. „Promiňte.“ „Co?“ ozve se Monča. „Nic.“ „Co??“ „NIC!!! Kde jste?“ „Za tři minuty vycházíme!“ „Jo fajn, tak já dojedu k vám jo?“ „A proč?“ „Protože sedím v devítce.“ „Jo?“ „JO!!! …Tůt,tů,tů,tů,tů,tů,tů…“
Sakra, tři pět a oni tady ještě nejsou… Kde jsou? Sedím na zastávce, batoh i já pomalu mokneme, pač prší a já ho jenom uklidňuji… „Batůžku můj… Hned jak přijedeme na místo, dám tě usušit k topení, já si strčím nohy do těch teplých ponožek,co jsem si s sebou nabalila, zalezu do vyhřátýho spacáčku a uslyšíme spolu kytary, budem si zpívat… To bude nádhera! Už aby to bylo…“
„Ahoj, hej sorry, nechtělo se mi moknout na zastávce… Kolik je?“ Smíša kouká na hodinky. „Za čtyři minuty tam máme být!“ všechny jsme zrychlily krok…
Po srazu jsme nasedli do devítky a hurá na vlak! Vlakem jsem nejela už docela dlouho, a to se musí napravit!!! Jenže můj sen mizí společně se zastávkou ‚Hlavní nádraží‘ místo toho jedeme na ÚAN Zvonařka… Jak já ty autobusy miluju… Jak mě VŮBEC není špatně, když to párkrát poskočí… Jak je to fajn se mačkat jak sardinky… Vždyť tělesný kontakt s nějakým chlapem na kterýho se v zatáčce omylem svalíš a pak se na tebe celou cestu nechutně zubí, je tak vzrušující… Bože můj, na co jsem se zase nechala překecat!!!
„Jak dlouho pojedeme?“ „Chvíli, neboj…“ zmítám se v mdlobách, když se ze chvíle stane asi tak hodina a půl. Jo fajn, proč ne… Doufám, že nebudu… Ne, já to zvládnu! Fakt ale, zvládla jsem to!!!
Dojeli, došli nebo spíš donutili jsme se dojít na místo a já už byla natěšená, že z té zimy pěkně do pokoje k topení… I s batůžkem, 65 litrů, barva modročernotečkovaná… Jenomže: zima ještě větší než venku, pokoj s malýma holkama, takže pár věcí/lidí dostali přezdívky, protože co nevíme nepovíme =)… Večer nám TolLové unesli švédskýho skřítka (a furt si nepamatuju to divný jméno) a nechali nám dopis, v něm něco v tom smyslu, že budou Vánoce smutný a chudý,no ale to už jsou ne? No chudý rozhodně, když je ta světová krize… (ale víc o ní nevím, jenom to že je… =) No a ráno jenom jsem se otočila na posteli… „Žába nespí!!! Žábo!!!“ „Žabi!“ jak já jsem šťastná, když abych neslyšela, jak na mě holky pořád volají, si musím nasadit sluchátka, který tak neuvěřitelně tlačí, že už asi neusnu… Bože, to je kosa!!!
Dopoledne jsme běhali za trollama kvůli sobům (takovým malým soškám), samozřejmě jsem to naprosto projela, ale někdo posední být musí, ne? No pak hurá zachránit skřítka!!! Byl v koupelně… =) Pak jsme hráli vlajky, honču no a večer…
Skřítek dárky donesl (mimo jiné i Tulácký zpěvník a já za něj moc moc děkuju…), nikomu svíčka ve skořápce nezhasla, nikdo nezůstane sám, v jablíčku jsme měli hvězdičku no a některý holky půjdou z domu jiný ne.Prostě o Vánocích nikdo nezůstane sám…
No a proč jsem to nazvala „…aneb víkend mých osobních pohrom“ ? To, že jsem zůstala živá a zdravá, tak to je docela zázrak =)… V neděli jsme hráli pár takových her… Mno, Lacha, Miniho a Tukana to docela pobavilo, no ale naštěstí jsem nebyla sama, co… ‚Párkrát‘ spadla, že Zuzi? Všechny hry jsem prohrála, hlasivky jsem si vykřičela tak, že teď budu radši až do Novýho roku mlčet, no a… Co víc si od Vánoc přát… Jsem ráda, že to dopadlo, tak jak to dopadlo no a Vám k Vánocům přeju snad pohodu, dobrou náladu a ať dárečky od Jesuse potěší;)