Autor: Anonym, publikováno 2.6.2009 v 12:03

…celá unavená, nevyspalá, zmoklá a s bolavou hlavou si to takhle jedu v pátek odpoledne domů (na půl hodiny, páč potom vzhůru k všem brněnským Pionýrům) ze školního výletu. Těším se, že si odpočinu, uschnu, že se vyspím…

Cesta na sraz byla fajnová. Jak by ne, když jsme jeli autem. V autě je teplíčko, nemusím nic tahat, no prostě báááájo… Teda..kdyby ta GPS nebyla tak ukecaná! A urážlivá! Ona si prostě řekla, že nás do Březníku nedovede a šlus jako! Potom jsme ji teda museli hrozně moc prosit (a zapínat-vypínat) až nakonec povolila, potvůrka jedna. Fakt mě z ní bolela hlava..a bránice – nešlo se jí nesmát. Zlom přišel ve chvíli, kdy ohlásila ‚Vítejte v cíli‘ nebo ‚Jste v cíli‘ – nevím, co přesně to mlela, kdo si to má všechno pamatovat :o)

…Sláva nazdar výletu, výletu, výletu, nezmokli jsme, už jsme tu, už jsme tááády… Je pravda, že jsme nezmokli no… Ale někdo špatně objednal počasí, takže nás to neminulo…

Vylezla jsem z autíčka a po chvíli jsem zjistila, že jsem vylezla i z teplíčka a pohodlíčka, páč pohodlíčko ve stanu moc není (pokud v něm nespíte sami a s nafukovací matrací) a teplíčko nebylo už vůbec. Myslela jsem že zmrznu! Sice jsem měla svetr a zimní bundu a trika s dlouhým rukávem a tílka a to nejteplejší, co jsem kde vyhrabala a já už fakt nevím co ještě… No a jestli jste si všimli – taková bunda, svetr, triko, tílko… jsou sice fajn věci, ale zahřejou jenom horní část těla. A v tom byl můj malej, malinkatej háček. Měla jsem jedny šusťáky a jedny tepláky snad z té nejtenčí látky… Juchůůůů!

Přijeli jsme až kolem osmé, tak už se toho moc nedělo, nikdo neprotestoval a kolem té desáté (???) se šlo spát… Celá unavená, zmrzlá a s bolavou hlavou jsem zalezla do spacáku a spala a spala až do doby, než ráno, kolem šesté, začali malí kluci (s Honzíkem v popředí) dělat příšerný kravál a nedalo se spát. Myslela jsem, že je zatluču do země… Na chvíli jsme usnuli, ale vzápětí byl budíček. Ani jsem nestačila rozlepit jedno oko a už byla rozcvička. Vykašlala jsem se na převlíkání, česání a vše tomu podobné, hlavně abych nemusela dřepovat. V té rychlosti obouvání bot, jsem ztratila rovnováhu a celou svou vahou si lehla na náš mokrej stan. Jej jsem krásně svým tričkem a kraťáskama vysušila, naopak sebe jsem promočila na kost. No nic, musím jít mokrá… však žába je obojživelník, že jo! Jasný!!!

…Dopoledne se nejspíš měla hrát velká hra, ale šíleně lilo. A tak jsme šli zpívat s kytarama, protože „Dokud se zpívá, ještě se neumřelóó, hó´…“

Odpoledne sluníčko vylezlo z postele a udělalo nám takovou radost svou přítomností, že se nakonec šla hrát ona Velká hra. Oddíly byly rozděleny do pěti podobně velkých ‚tlup‘ ‚kmenů‘, nevím jak to bylo nazvaný. My, Tuláci, jsme byli Lidé, no a hráli jsme proti Vrkům, Elfům, ještě někomu (fakt nevím, přemýšlím nad tím už půl hodiny..) a Trpaslíkům, se kterými jsme potom vytvořili spojenectví a navzájem si pomáhali. Nakonec jsme to aji vyhráli a bude to nejspíš tím, že tam nebyli lidé šikovností podobní mě, páč mě asi čtyřikrát zabilo pětiletý dítě ze Severky… Já to nechápu…

…Sluníčko zmizelo, mlha nám padla, začalo pršet, květina zvadla… (jako zas tak depresivní to nebylo xD)

Po zpívání s kytarama u ohně jsme hráli noční hru, ve které jsme všichni splnili svůj úkol, ale střety mezi nepřátelskými loděmi (červení x modří) nevznikly, takže hra vlastně ztratila smysl… :o) Co víc k tomu napsat? 'Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet...' xD

Sice jsme ZL nevyhráli a jsme 9 (pořád lepší než 16), ale zato jsme vyhráli soutěž Kosmův prostor (o nejlepší webovou stránku) jak veřejnost (30 hlasů), tak i odborná porota sohlasila s tím, že máme nejskvělejší stránky. (Ještě aby ne, když se tak snažíme :o)
Taky nás bylo dohromady 24 – což je skvělý číslo – a všichni jsme to ve zdraví přežili :o)

Za to všechno si prostě zasloužíme velký UMÍ !!!